Peníze dětem (ne)patří?

Máme tu jedny dva rodičovské extrémy, které možná vidíme až příliš často. Jedni dávají svým potomkům až příliš peněz, jako by snad rostly na stromech, což ostatně samo dítě poté začne tak brát a na straně druhé to je až extrémní odříkání. Raději své potomky tito rodiče budou vozit do školy a vařit jim jídlo než aby jim dali pár korun na autobus.
 
Obě dvě strany dělají jednu věc špatně, ani jedno dítě si totiž nevyvine zdravý vztah k penězům, a hlavně poté k hospodaří s tím, co má. Jak ukazují poslední čísla, která vyplývají z mnoha výzkumů v naší republice, finanční gramotnost je potřeba. Spousta budoucích dlužníků si totiž neumí tak nějak utáhnout opasky a o své peníze se starat. Tady ovšem neplatí to, že, kdo šetří, dobře se stará! Je důležité také v budoucnu i ty peníze někam investovat, o tom ale později.
 

Jak vysoko máme jít?

Dítě by mělo dostat přesně tolik peněz, kolik je nutné a něco malého extra. Například, pokud bydlíte pár kilometrů od školy a autobus stojí 15 korun, tak dáte dítěti 150 korun na týden. Nebo klidně i více. Výška se musí odvíjet od nějakého rozumové a mravní vyspělosti dítěte. Pokud je dítě, sic devítileté, ale mentálně ještě ve školce, je hloupost dávat mu do ruky dvě sta korun a doufat, že to neutratí hned v prvním obchodě za sladkosti.
 

Poučení jak se patří

Každé dítě musí být poučeno, co si za peníze může koupit. Musíte těm penězům však dát i nějaký řád, například že pokud mu dáte 150 korun, tak to má na cestu autobusem tam a zpátky na celý týden, jakmile si koupí nějaké sladkosti, už mu nevyjde na autobus a bude muset chodit pěšky. Zvláště, pokud to máte daleko, je tohle docela velký stimul pro dítě peníze si šetřit. Děti musí vědět, že sice se za peníze dá koupit spousta sladkostí, ale zároveň musí znát důsledky toho, kdyby peníze utratily za něco jiného.